Rešerše firmy Karl Goldberg

(Autor: PhDr. Petr Nový, hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Rodina / Soukromý život

Carl Goldberg se narodil jako katolík dne 30. srpna 1858 v 9 hodin večer v Karlsdorfu v domě čp. 48, jenž byl od roku 1849 správní součástí Varnsdorfu. Pokřtěn byl o den později v tamním kostele. Jeho otcem byl tiskař Carl Goldberg st., matkou Helena rozená Müller.1

Dne 13. června 1881 se Carl Goldberg v Novém Boru oženil s Antonií Böhmovou, dcerou punčocháře Josefa Böhma z Arnultovic. V též obci, domě č.p. 133, tehdy žil též sám Goldberg, v matrice uvedený jako malíř skla.2 To již spolu měli syna Richarda Karla Edmunda Böhma, který se narodil jako nemanželský 18. března 1879.3

Poté, co syn 30. června 1884 zemřel, se Carl Goldberg oženil (nevíme, zda jeho první žena zemřela nebo se s ní rozvedl) s Pauline Wagenknechtovou, dcerou skláře Franze Wagenknechta z Okrouhlé u Nového Boru. To již Goldberg žil v domě č.p. 101. Z jejich svazku vzešly dvě děti: 29. prosince 1885 se narodila Paulina Goldberg4 a 5. června 1887 mrtvě narozený nepojmenovaný syn (jako Goldbergovo bydliště jsou tehdy uvedeny Arnultovice č.p. 134).5

Dcera Paulina se provdala do novoborské rodiny rafinérů skla Tschernisch. Na svět přivedla děti Raula, Hertu a Elisabeth.6 Carl Goldberg zemřel v Novém Boru roku 1926. O jeho mimopodnikatelských aktivitách dosud nevíme mnoho. Zajímavé ale jistě je, že dne 7. května 1897 vstoupil jako učedník do zednářské lóže „Zum goldenen Apfel“ v Drážďanech. Na mistra byl povýšen 27. března 1902.7

Firma / Profesní život

Carl Goldberg si v roce 1881 v Arnultovicích otevřel samostatnou sklomalířskou dílnu a v roce 1884 provoz rozšířil (kolem roku 1885 zadával práci již zhruba 30 lidem). Zpočátku vyráběl zlacené předměty a obrazy, po založení rafinerie v roce 1891, jejímž řízením pověřil Josefa Kreysu, malované, broušené a ryté užitkové a luxusní sklo od toaletních souprav po elektrické lampy. Jejími obchodními partnery byly firmy Julius Mühlhaus z Anrultovic a jablonecké exportní domy. Postupně zavedl řadu efektních netradičních malířských technologií a jejich kombinací.8 Například v roce 1888 si pro Rakousko-Uhersko patentoval nový postup dekorace skleněného zboží,9 další patent obdržel v roce 1898.10

Roku 1897 firma přesídlila z Arnultovic do Nového Boru, dva roky poté rozšířila a přestavěla rafinerii. Sídlila v ulici Beethovenstrasse č. p. 236. Její hlavní vývozní destinací byly USA. Provozovala vzorkovny v Berlíně a Hamburku. V roce 1911 Goldberg přímo zaměstnával 40 lidí a dalších 100 domáckých dělníků. Kolem roku 1906 pro firmu pracoval návrhář Gustav Schneider a vynikající rytci Reinhold Herretin a Franz Heller. Skleněné polotovary Goldberg odebíral od šumavských skláren Loetz a Kralik nebo polubenského Josefa Riedela.11

Historik umění Gustav E. Pazaurek věnoval ve své publikaci o moderním skle z roku 1901 Goldbergovi několik stránek. Představuje jej jako selfmademana, který významně technologicko-technicky a výtvarně obohatil nabídku luxusního skla z oblasti Novoborska. Výtvarným obohacením samozřejmě míní vzory konvenující aktuální secesní estetice. Zmiňuje nejen malířské techniky (smaltování, zlacení), ale též rytinu. Ze specifických technik vyzdvihuje reliéfní smalt, barevné sklo zdobené vypalovaným stříbrem či zlatem s využitím galvanoplastiky, předměty s vnější stranou zdobenou červenou lazurou, vnitřní žlutým irisem, a ryté, dále novinku zvanou Tula – vypalované stříbro na leštěném, částečně broušeném povrchu. Z dalších technik Goldberg v tomto období často používal též irizaci a lept.12

Když v roce 1902 Pazaurkem vedené Severočeské muzeum v Liberci vyhlásilo soutěž na moderní ryté křišťálové sklo na víno, byly mezi oceněný návrhy (celkem jich dorazilo 53) i ty, které vznikly pro firmu Goldberg. Ta získala, společně se svým rytcem Reinholdem Herretinem z Kamenického Šenova, třetí cenu. Čestné uznání pak obdrželi za své návrhy pro Goldberga rytci Franz Heller z Nového Boru, Fritz Walter z Nového Boru a znovu Reinhold Herretin).13

Již roku 1892 se v Novém Boru pod záštitou liberecké Obchodní a živnostenské komory konala propagační výstava místních firem, na které byly i udělovány medaile. II. cenu OŽK získal i „rafinér a malíř Carl Goldberg z Arnultovic.“14 Rok poté se konala uměleckoprůmyslová výstava v Ústí nad Labem, kde Goldberg za kolekci svého luxusního dekorovaného skla získal stříbrnou medaili.15

Na přelomu 19. a 20. století Goldberg obeslal též řadu prestižních zahraničních výstav, včetně těch světových. Z některých z nich se v dobových německých odborných časopisech dochovaly zmínky o podobě jeho účasti. Protože se světové výstavy v Chicagu roku 1893 téměř neúčastnily francouzské, anglické a německé firmy (již měly na tamním trhu dobrou obchodní pozici), české sklo vyniklo a vzbudilo velký zájem Američanů – a to se týkalo i Goldberga. Důraz v přehledně uspořádané rakousko-uherské expozici byl kladen, vzhledem k americkému vkusu, na barevné sklo. Jednou výstavních medailí oceněný Goldberg zde vystavil dvě 1,65 m vysoké vázy z opálového skla, sesazené ze čtyř dílů, zdobené vypalovanou malbou ornamentů a akvarelovou malbou figur v rokokovém stylu, dále řadu 0,8 m vysokých z opakního skla v jednom kuse foukaných váz, jednu foukanou dekorovanou vázu a luxusní zboží z křišťálového skla zdobeného pestrou smaltovou a bohatou zlatou malbou v barokním stylu. 16

Goldberg se v rámci rakousko-uherské expozice zúčastnil též světových výstav v Antverpách (1894, zlatá medaile), Bruselu (1897) a Paříži (1900, bronzová medaile).17 Mimo jiné Goldbergovo sklo zdobené stříbrnými ornamenty na tmavě šedém podkladě (patrně dekor Tula) nechybělo na rakouské uměleckořemeslné výstavě v Londýně roku 1902.18 V souvislosti s kolekcí pro výstavu v Turíne roku 1911 byl Goldberg označen za znalce amerického vkusu a vkusu obyvatel francouzských kolonií, když kladl důraz na barvu a zlacení. Představil však v Itálii i kopie Kunckelova zlatého rubínu z konce 17. století a sklo inspirované Indií.19 Zlatou medaili za své výrobky Goldberg získal na světové výstavě v Bruselu roku 1910 (barevné sklo se zlatými dekory).20

Zlatou medaili Goldberg získal též na Českoněmecké výstavě v Liberci roku 1906. V publikaci k ní je uvedeno, že rafinerie vyváží zejména do USA, Argentiny, Kuby a evropských států, zaměřuje se na moderní umělecké sklo a neustále přichází s novými kvalitními vzory. V Liberci byly k vidění ryté vázy a mísy z křišťálového skla, zlacené a malované, práce s galvanoplastickými dekory, leptaná přetahovaná skla nebo „pozoruhodná“ váza s motivy třech hlavních činitelů ve sklářství (foukač, brusič, malíř) podle uměleckého návrhu Gustava Schneidera z Vídně.21 Naopak bez ocenění zůstala Goldbergova skla na Českoněmecké zemské výstavě v Chomutově roku 1913. A to přesto, že zde podle dobové reakce vystavil „excelentní výsledky v rubínovém skle, k nerozeznání od starých“, antické vázy, osvětlovadla, stolní lampy v imitaci lapis lazuli (oblíbeného kamene německého císaře Viléma I.) a novinkové rokokové emailové a zlaté malby či malby růžiček.22 Imitacemi Kunckelova rubínu Goldberg obeslal též výstavu rakouského uměleckého a exportního skla ve vídeňském uměleckoprůmyslovém muzeu roku 1915.23

Firma Carl Goldberg se na počátku 20. století pravidelně účastnila prestižních lipských vzorkových veletrhů, který byly nejdůležitější akcí tohoto typu v Evropě. I z nich se nám dochovaly dobové informace. Na jaře roku 1930 Goldberg v Lipsku jako novinku představil sklo zdobené metalickými dekoracemi ze stříbra, mědi a zlata, dekor Tula (kombinace stříbrné dekorace a černého podkladu) a bohatě zlacené vázy v moderním stylu.24 Na podzim pak firma na veletrhu vystavila „skvostné“ skleněné předměty s hlubokou rytinou, fantazijní stolní dekorace (skla s dlouhými nohami), luxusní zboží s přiletovanými kameny, irizované sklo a sklo z hlubokou rytinou.25

Na podzimním veletrhu roku 1904 se Goldberg předvedl velkou skupinou novinek v elektrických stolních lampách – dobového zpravodaje zaujaly lampa s postříbřenou nohou a monturou stejného typu, kulovité stínítko s hluboce ledovaným povrchem s matným irizovaným dekorem, lampa s ploše klenutým stínítkem z broušeného křišťálového skla (montura a noha jsou stříbřené a ve středu se nachází žárovka), lampa s třemi hruškami a patinovanou měděnou nohou s tmavěmodrým stínítkem s hluboce leptaným podkladem a hladkým dekorem leptaných žeber (technika a zvolený materiál spolu velmi dobře souzní), další lampa měla stínítko špičatého tvaru z křišťálového skla, s ledovaným podkladem a matovaným, částečně irizovaným dekorem, stříbrnou nohou a stříbrnou monturou. Zájem firma vzbudila i svým vrstveným leptaným sklem – stínítko lampy vnitřně modře podjímané a proleptávané, stínítko s rubínovým přetahem, také proleptávané, s podkladem řešeným technikou Tiffany. Podle dobové recenze Goldbergova kolekce upoutávala především Američany.26

Pozimní lipský veletrh roku 1905 Goldberg obeslal novou kolekcí květinových váz v empírovém stylu zdobených secesních dekorací, cestovní květinové vázičky s galvanickým dekorem, mísy s rytým dekorem ovoce a bohatou kolekcí stolních elektrických váz.27 Závěsné lampy jsou v Goldbergově kolekci poprvé zmíněny, stejně jako stínítka na ně ve stylu Gallé, na lipském jarním veletrhu roku 1909.28 Na podzim tohoto roku jsou pak akcentovány novinkové kopie skel Friedricha Egermanna a vázy ve stylu Gallé.29 Na podzim roku 1911 se Goldberg v Lipsku znovu představil bohatou kolekcí novinek – sklo v barvě lapis lazuli, dekory Secreto a Royal či antikizující sklo zdobené staročeskou barokizující smaltovou malbou (tzv. Bauer-Malerei).30

Podle coburgského adresáře, vydaného v lednu roku 1914, firma Carl Goldberg, vlastněná Carlem Goldbergem, provozující vzorkovnu v Berlíně (zástupce Richard Weckmann), sídlila v Novém Boru. Výstavní ocenění podle tohoto pramene obdržela v Chicagu (1893), Amsterdamu (1895), Paříži (1900), Londýně (1906) a Miláně (1906). Jako rok založení je uvedeno 1890.31

K roku 1920 firma dávala práci 50 zaměstnancům a 150 domáckým dělníkům a přímo své zboží vyvážela do západní Evropy, Bulharska, Číny, Indie a USA. Kolem tohoto roku se podnik začal věnovat též výrobě kopií historického malovaného skla, které značil A. Kothgasser (odkaz na prestižní vídeňskou malírnu skla a porcelánu z 1/3 19. století). Vyráběl též sklo ve stylu Nancy (Gallé, Daum) pro francouzský trh, které značil Colber. Spolumajitelkou firmy byla Goldbergova manželka Pauline, jejich dcera i vnoučata. Provoz vedl Hans Angermann. Když Goldberg zemřel, stanul v čele podniku jeho vnuk Raul Taschernich. Firma pracovala až do roku 1945.32